Ročníky CTH MM

CTH 2010 - Sherlock Holmes a špína města Londýna

Příběh, který vám teď budu vyprávět, má kořeny v nedávné minulosti a klidně by mohl být poctou světovému detektivovi, který neměl napříč zeměkoulí konkurenci. Jeho metody, uvažování a dedukce byli jedinečné a on? No, řekněme mírně výstřední, ne však arogantní. Alespoň většinou. Kolegové z branže často závistivě bledli v jeho světle a pomlouvali neotřelá řešení zkaženi vlastní ignorancí. Jeho odpůrci by v souvislosti s tím, co vám se jako příběh chystám dát, jistě odkazovali na oslavnou snůšku blábolů bez zjevných souvislostí podpořenou plky zmámených bláznů. Jenže to tak tentokrát bohužel není. Je to sled pravdivých událostí, jenž děsily město Londýn celé horké léto roku 1910. Doufám, že můj věk ještě nestihl zkalit mojí mysl a dovedu se rozpomenout na vše podstatné. Berte to, prosím, jako zpověď muže, který byl přítomen po boku detektivního esa, váženého pana Sherlocka Holmese, při rozplétání krvavých nitek špinavého města.

V roce 1890, když byl Sherlock Holmes ještě policejní elév, byl přidělen jako schopný mladíček na stáži do speciální vyšetřovací jednotky, která se zabývala násilnými zločiny za zvláštních okolností (nevysvětlitelné úkazy, sektářství atd.). Byla to pětičlenná skupina ostřílených detektivů, která se bez skrupulí pouštěla do souboje s nejhoršími bestiemi města. Rychle si osvojili jejich metody a nebáli se je též uplatňovat. Jejich případem bylo tehdy vražedné řádění sekty jménem Ordo equestris Draconis Hungariae neboli Uherský rytířský Dračí řád.
Hnacím motorem tohoto spolku byla víra v možnost zisku vlastní nesmrtelnosti. Praktikováním starých pohanských zvyků spolu s další magií se proto pustili do honby za artefaktem, který jim měl onu kýženou nesmrtelnost zajistit – takzvané "Ďáblovy hodiny". To je mýtická schránka, která údajně obsahuje srdce slavného a krutého valašského knížete jménem Vlad III. Tepeš, ve světě známého jako Dracula.
Legenda hovoří o tom, že ten, kdo je má ve své moci, jde proti času - získá nesmrtelnost a věčný život v bohatství. Hodiny získali, avšak zázrak se nekonal. Rozluštěním dalších starých svitků se ukázalo, že srdce musí být neustále syceno novou krví, aby získalo svou moc. A právě tento poznatek odstartoval vlnu krvelačného vraždění. Počet nevinných mrtvých rychle rostl.
Policie nasadila tedy zvláštní jednotku a výsledky se brzy dostavili. Řád byl nakonec prozrazen jedním z členů, který výměnou za zradu dostal svobodu. Detektivové zinscenovali jeho smrt při razií proti sektě, kde byli všichni ostatní zatčeni a následně exemplárně popraveni. Spolek byl tak rozprášen a zrádce měl být dodatečně odstraněn jako nepohodlný svědek. Podařilo se mu však zázračně uprchnout a dál žil se skrytou identitou. Jediný unikl.

Veřejnost tehdy prahla po uveřejnění veškerých podrobností o případu a samozřejmě toužila spatřit "Ďáblovy hodiny", které však náhle zmizely. Tiskovou zprávou byla krádež, ale ve skutečnosti se detektivové rozhodli artefakt tajně uschovat a společně tak také vykonali. Uložili jej neznámo kam a přísahali, že jeho pozici nikdy nevyzradí.

Nyní po dvaceti letech se tento smutný příběh opět otevírá. Uprchlý zrádce se nemohl zbavit tíže svého svědomí a na smrtelné posteli se o svůj příběh podělil se svým synem. Ten náhle pochopil, proč se celý život potáceli na hranici bídy v jednom velikém trápení. Neustále na útěku z místa na místo, žebrání a skrývání se před policií. Hnán touhou po odplatě a vírou v magickou moc artefaktu se rozhodl řád obnovit, hodiny znovu získat a pomstít se detektivnímu sboru, který zničil život jeho otce. Vydal se tedy zpět do Londýna a začal pátrat po policistech a zbylých pozůstalých. Ty nemilosrdně likvidoval a jejich informace mu byli pojítkem k odhalení místa uložení hodin. Začal do řad sekty verbovat nejhorší společenskou spodinu a terorizovat tak celé město. Klidné městské noci začal svírat strach. Hlídky se zostřily po těchto tajemných vraždách. Revírem bylo celé město a policie naprosto bezradná.
A právě tehdy se na nás s Sherlockem obrátili o pomoc…

CTH 2009 - Silent coutny

Náš příběh začíná v Americe na počátku 19. století. Po léta zuřící konflikt mezi původními obyvateli, indiány, a přistěhovalci z celého světa, Osadníky Nové země, je již jen blednoucí vzpomínkou. Pomalu ale jistě nastává věk průmyslu a obchodu, kdy je svět ovládán civilizovanou společností, která důsledně dbá na svůj rozvoj a obecné blaho. Celý známý svět byl již procestován a popsán a na mapách bílých míst rapidně ubývá. Je zde však jedna oblast, která scestovalým dobrodruhům nedá spát. Je to legendami opředená část severní Ameriky zvaná "Divoký západ". Ať už to jsou historky o pokladech bájných indiánů nesmírné ceny, či o nalezištích zlata, jedno je jisté, něco tam je, má to velikou cenu a stojí za to riskovat svůj život.
Ano, je pár lidí, co tam žilo, už méně však co přežilo. Je tedy otázka, co je vše pravda z vyprávění starých zkazek ještě starších bláznů. Vidina zisku je však lákavá.

A právě v této době přistávají na východním pobřeží Ameriky, v malebné díře s názvem Silent County, další z mnoha lodí přivážejících přistěhovalce z celého světa. Jako mnozí jiní před nimi, a zároveň nesčetně dalších následujících, přistávají i oni v novém světě zcela bez prostředků, hledaje svůj zlatý sen. Přicházejí z nuzných poměrů, mnohdy se zákonem v patách, aby zde zkusili své štěstí.
Jedno mají však společné, odvahu radikálně změnit své životy a vyslyšet hlasy ze zámoří, které zvěstovaly všeho hojnost a bohatství pro každého. Vždyť je to přeci země neomezených možností, kde každý má, co si sám urve.

V rolích osadníků jsme navštívili dobu, kdy byla polovina Ameriky nezmapována a nikdo netušil, co se skrývá za dalším obzorem.

CTH 2008 - Husité

Nacházíme se na přelomu 14. a 15. století ve střední Evropě. Po smrti krále Karla IV. přichází na český trůn jeho syn Václav IV. Lucemburský. Naneštěstí má za zády ještě také svého mladšího bratra Zikmunda Lucemburského, který si také nárokuje český trůn. Počátkem 15. století se v zemi začíná šířit veliká nevole s chováním církve. Církev ovládá v podstatě veškerou správu země a její občané s tím začínají být velmi nespokojení. Nastává otázka přijímání podobojí. Jedná se o příjímání při bohoslužbách, kdy se podává Krev páně (mešní víno) a tělo Kristovo (nekvašený chléb). Tento zvyk se kdysi praktikoval, a byl katolíky zakázán. Reformátoři se navrací k této tradici a přijímají nejen tělo Kristovo, které se podávalo chudině, ale i víno z kalicha, dříve určené jen panstvu, proto se jim říká kališníci. V řadách kritiků církve je mnoho kněží a kazatelů, avšak jeden z nich začíná svou popularitou, vážností svých tvrzení a zejména pak podporou obyvatelstva brzy všechny převyšovat. Je jím Mistr Jan Hus. Kněz, který vystudoval na pražské Karlově univerzitě a začal otevřeně kázat Písmo svaté a též zviditelňovat rozpory s tradičním výkladem církve. To způsobilo pozdvižení nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.
Král Václav IV. musel opět čelit rozsáhlé kritice z celé Evropy o jeho neschopnosti se ve vlastní zemi vypořádat s takovým kacířským neřádem. Papež Jan XXIII. vyhrožoval Václavu IV. křížovou výpravou do Čech a zároveň uvaluje na Husa nejvyšší klatbu, která mu zakazuje kázat. Václav se snaží situaci vyřešit, ale neúspěšně. Papež Jan XXIII. se mezitím dohodl se Zikmundem o svolání koncilu v Kostnici, kam kacířského vůdce pozvou, aby obhájil své myšlenky. Byla to předem připravená léčka. Společně tedy nic netušícího důvěřivého Husa zvou před koncil k výkladu svých tezí. Ač varován svými blízkými vyráží tedy roku 1414 na svojí poslední pouť do Kostnice.
Výslechy a obhajoby trvají osm měsíců, během nichž je Hus mučen a vězněn. Evidentně šlo o dobře zosnovanou frašku s jasným koncem, která se těšila značnému zájmu publika. Předsedou koncilu byl zvolen kardinál Collona – budoucí papež Martin Několik měsíců po Husovi přijíždí do Kostnice i Zikmund.

A právě v den poslední obhajoby Mistra Jana Husa, 6. července roku 1415, se i my noříme do víru husitských bouří.

CTH 2007 - Trollové

Na úsvitu věku, kdy Velká A´Thuin byla jen malou želvičkou dlouhou pouhých tisíc kilometrů a na jejímž krunýřku dováděla čtveřice slůňátek nesoucích na svých zádíčkách Zeměplošku, začali se na této placičce objevovat první bytosti. Ať už byly živé, či morfologické, jedno měly společné. Daly vzniku životu a vlastnímu zeměplošskému bytí.
V této době se, vysoko v horách, zrodili první trollové. A jak už to bývá, i v tomto společenství kamenných obrů se objevil jeden, který se vyvyšoval nad ostatní. Brzy se stal vůdcem klanu a začal podnikat dobyvačné výpravy do okolních skalisek. Netrvalo dlouho a ovládal území od malých jižních kopců až po vysoké severské hory. Pod jeho nadvládu spadalo osm trollských kmenů a dvě stáda kamzíků. Trollové ho začali bezmezně uctívat. Jeho jméno, vydlabané na kdejaké skále, bylo ŽuloDrť. Trollové se pod jeho vedením stávali více a více otrlejšími, což vedlo k ještě odvážnějším nájezdům až do dalekých údolí odkud se jich však vrátilo jen málo. Všeobecně se tvrdilo, že trollové tam narazili na obzvláště dobré skály a k návratu k rodnému kamení je nic netáhlo. Hvězdná kariéra ŽuloDrtě skončila lidskou vlastností, která se na Zeměploše měla teprve objevit s příchodem lidí. Byl tak domýšlivý, že zapomněl na varování, které mu do hlavy vtloukala (a to doslova žulovým kamenem) jeho několikatunová máma: "Moudrý troll si nikdy nedá odpolední siesta v trpasličí hornická osada při zlatá trpaslík horečka. Kámen se třást před zuřivý trpaslík, který čmuchat zlato a mít v rukách majzlík a palička."
Po své smrti se stal trollím patronem, kterého trollové uctívají do teď. Podle legendy přináší trollům moc a sílu. Na oplátku však musí být jeho ostatky vždy po dvoutisících letech přestěhovány na jiné místo, jako projev úcty. Pokud by se tak nestalo, na trollí pokolení by přišla zhouba. Doslovně se mezi trolli říká: "Jestli troll nepřenýst ostatky ŽuloDrť po dvatisíc let, na troll padnout pohroma. Tma sežrat žlutou kouli na obloha a velká obluda rozchroupat všechen kámen i s troll." Je tedy jasné, že když nadejde čas na přestěhování ŽuloDrťových ostatků, trollové demolují vše, co jim stojí v cestě. Poslední místo odpočinku ŽuloDrtě bylo v krásné krajině, u modravé a křišťálově čisté řeky Ankh. Ke vší smůle však na tomto místě za dva tisíce let vyrostl Ankh-Morpork. Největší, nejlidnatější a nejzajímavější město Zeměplochy.

CTH 2006 - Aztékové

Po dlouhém čtyřicetiletém kralování přivedl ITZCOATL, aztécký tlatoani (král) svoji říši k největšímu rozkvětu v jejích dějinách. Díky dobyvatelským válkám ovládal území od Guatemale přes Quintana Roo až k Chiapasu. Podařilo se mu vypořádat s mnoha pohromami, nemocemi a dotírajícími výbojnými sousedy. K jeho největšímu úspěchu však patří zkrocení a sjednocení velkých měst, která spolu vedla dlouhé a krvavé války o moc a postavení. V této době velikost a síla města určovaly postavení pillisu (šlechty) a blahobytu lidu.
ITZCOATL však stárnul a s věkem mu ubývalo sil. Říše se začala otřásat v samotných základech. Mezi městy stále častěji vypukaly šarvátky, které postupem času vedly opět ke krvavým válkám. Kukuřičná pole byla zmáčena krví a řeky byly plné těl padlých hrdinů. Zatím co velké rody prolévaly krev nejlepších bojovníků v marnivém sporu, prostý lid trpěl hladem a dobytek zmíral žízní. Tlatoani si brzy uvědomil, že jediným možným východiskem je předání trůnu jednomu ze svých dvou synů.
Volba tlatoqueho (následníka trůnu) byla odedávna spojena s Iztac Tlahtli, rituálem pro nalezení Zatepan Tlahtli, korunovačního talismanu. Ten ze synů, který Zatepan Tlahtli našel jako první, usedl na trůn. Cestu k talismanu ukazují indicie, jež znají jen matinime (moudří).
Říše se rozdělila na Jaipur, Uxmal a Tenochtitlan, města sympatizující s tlatoquem ZOLINEM a na Zazanilli, Campeche a Tacao, města dávající přednost tlatoquemu OLINTECEMU. Nebyli však jediní. Šest menších šlechtických rodů se sídli Labná, Tikal, Etzna, Chichen Itzá, Cobá a Palenque se rozhodlo v nastalém chaosu povstat z bahna utrpení a chudoby a vydobýt si tak postavení a moc. Vstupují tak do kruté a nemilosrdné války bez pravidel, kde jen ti nejsilnější mohou přežít a získat vysvobození pro sebe i své potomky a kde prohra znamená zatracení do věčného otroctví, nebo v lepším případě smrt..
Které rody se osvobodí od otrockých prací na kukuřičných polích a dostanou šanci zasednout u jednoho stolu s nejmocnějšími muži říše? Kdo najde první indicie a otevře si tak cestu ke trůnu?
Boj o talisman Zatepan Tlahtli a svobodu začíná…..

CTH 2005 - Pátý element

Píše se rok 2150 našeho letopočtu. Lidská civilizace je ohrožena vpádem bojové rasy, která se chystá ovládnou celý vesmír. Současné pozemské vědění nemá šanci odolat zbraním, kterými nepřátelé disponují. Existuje však svitek, který sepsali Druidové v dávných dobách. Listina vypráví o tom, že v pradávnu neznámá stvoření napadla Zemi - ohromné bestie podobné vlčím démonům. Staří Keltové jim dali jméno tak strašné, že po celé generace nebylo vysloveno. Říkalo se jim … Qókové.
Qókové byli neporazitelní. Žádná zbraň jim nemohla ublížit. Keltové se v největším zoufalství obrátili na Druidy – své kněze a nositele veškerého vědění. Ti s pomocí rituálů a pradávné síly spoutali pět elementů a vytvořili tak nejmocnější zbraň, jakou kdy lidstvo spatřilo. S její pomocí se podařilo Qóky po krvavé bitvě porazit.
Ve svitku je ona tajemná zbraň popisována jako mocná světélkující kapalina působící na Qóky jako oheň na dravou zvěř. Dále jsou zde popsány čtyři elementy. Oheň, voda, vzduch a země. O tom, co představoval pátý element, však prameny mlčí.
Druidi dávno zmizeli se starými časy. Své vědění však předali svým potomkům – tajemným Džedájům.
Podaří se tajemné Džedáje najít a přesvědčit je o spolupráci? Jak vypadá pátý element? Podaří se onu mocnou zbraň získat včas? Konečná bitva věků se blíží…

CTH 2004 - Alkatraz

Ve třicátých letech 20. století, v době, kdy se česká společnost zabývala aférkami Adiny Mandlové a řídila se stylem Oldřicha Nového, občané San Francisca měli úplně jiné starosti. Město bylo tou dobou již dlouho rozděleno na dva tábory - samozřejmě ne oficiálně - ale každý dobře věděl, kam patří...
S davy přistěhovalců, kteří přijížděli z Evropy do Spojených států začít nový život, byli také ti, kteří měli v plánu pokračovat i zde v tom starém - jen ve větším stylu. Více než o slávu zde šlo o moc, obchodní převahu a finanční zisky. Kalifornie, která nové obyvatele vítala, netušila, že v San Franciscu se spolu s početnými rodinami italských přistěhovalců usadí také hlava jednoho z tehdejších proslulých mafiánských klanů - Carlo Scuppioni.
Dokud ve městě neoficiálně vládla hlava sanfranciského klanu americké mafie - Andrew Machinegun, situace se ještě zdála snesitelná. Andrew a jeho "obchodní partneři" vedli své casino na náměstí, sem tam cvičně vypálili konkurenční hernu nebo jiným jemným způsobem pohrozili neposlušému dodavateli, když neplnil dohodu... Na to již byli obyvatelé San Francisca za ta léta zvyklí. Až jednoho
Carlo Scuppioni se rozhlédl po San Franciscu (taktně přehlédl věznici Alcatraz na obzoru, tento pohled považoval za nedůstojnou provokaci svého strýce Antonia, který mu dohodil bydlení...), zhodnotil nové trhy, nové možnosti - a jak slyšel, americká mafie díky dlouhé převaze pořádně zpohodlněla. Rozhodl se tedy založit pizzerii Scuppioni - svůj hlavní stan - na náměstí, přímo proti casinu Machinegun.
Andrew Machinegun při pohledu na pizzerie dostával kopřivku. Nejen, že mu manželka doma odmítá uvařit cokoliv stravitelného a pravidelně mu posílá pizzu do domu (provokace, na kterou si nemohl zvyknout, zvlášť, když byly na pizze feferonky, po kterých měl... zdravotní problémy). Ještě mu teď ti Italové kazí obchody a s tím jak jejich vliv roste, začíná italský klan vážně ohrožovat jeho nadvládu nad San Franciscem...
V ulicích se začaly objevovat výhrůžné nápisy, urážky a přirovnání členů obou klanů k různým částem či výsledkům biologických procesů (nejen) lidského těla... to byly první předzvěsti dlouhého boje Italů a Američanů o ulice San Francisca. Pouliční rvačky byly horší a horší, sem tam dokonce některý chodec po ránu cestou z pekárny narazil na Itala či Američana, který již minimálně od půlnoci nebyl schopen reagovat na pozdrav... Bylo jasné, že s tím musí někdo něco udělat. Někdo = Charlie. John Xantin Charlie.
John byl vrchním vyšetřovatelem sanfranciské policie. Od té doby, co se ve městě usídlil klan Carla Scuppioniho, měl práce nad hlavu. Samozřejmě, že se snažil už dříve dopadnout Andrew Machineguna, ale s těmi Italy se situace jen zkomplikovala. Ale Charlie si nemohl pomoci - cítil se předurčen k dopadení obou těch lotrů (a případně ke křeslu starosty San Francisca, co kdyby náhodou, že... nikdy neříkej nikdy). Každé ráno, když u otevřeného okna cvičil svou ranní půlhodinku s desetikilovými jednoručkami, ve chvílích, kdy mu právě činka nebo vlastní biceps nezakrývaly výhled z okna, sledoval, jak lodě míjí ostrov s proslulou věznicí - Alcatraz. Tam, přesně tam by nejraději oba mafiány ubytoval. A všechny jejich kumpány k tomu. Však on jim všem ukáže, v celém San Franciscu není lepší policajt než je on. A pak, pak už bude klid. Z Alcatrazu, jak všichni víme, není úniku...