Karel Vrátil

• Jmenuji se Karel Vrátil a na táboře mi s gustem přezdívají Karel Vrátil.
• Rozhodně závislý jsem poslední dobou bohužel na internetu a všem, co se točí kolem počítačů a podobné techniky. Na mojí obranu ale musím říci, že je to pro mě prostředek komunikace s přáteli a zároveň neocenitelný pomocník při výkonu povolání.
• V případě mých koníčků jsem rád, když se mi podaří strávit nějaký den bez toho, abych zapnul tu zpropadenou výpočetní bednu. Ideálně jet třeba někam ven z Prahy, nebo vyrazit za sportem. Bohužel času je málo a příležitostí ještě méně.
• Největší radost, vztaženo k táboru, je asi ta, když se podaří bezchybně realizovat nějakou složitou etapu, ze které si děti ještě v následujících dnech vyprávějí zážitky. Mnohdy je to taková pecka, že jsou z toho pryč i vedoucí. Namátkou vzpomenu "veleúspěšný výsadek", který někteří vedoucí pojali jako pěší objasnění záhady bermudského trojúhelníku.
• Největší strach, no spíš bych řekl vztek, mám ze souboje s lidskou ignorancí.
• Pracuji v České televizi jako produkční. To je to magické slovo, o jehož významu mnozí absolutně netuší, co si mají představit. Není to tak tragické. V podstatě spolupracuji s lidmi z různých odvětví lidských činností při natáčení televizních pořadů.
• Na otázku, zda-li jsem raději u malých nebo u velkých oddílů, nemám jednoznačnou odpověď, neboť v posledních letech jsem se stal "štábní krysou", což s sebou přineslo i fakt, že jsem se zaměřil více na realizaci aktivit v rámci celého tábora v souvislosti s etapovou hrou. Z dřívějších zkušeností však musím jednoznačně říci, že obojí má svá pro i proti.
• Životní krédo: Nikdy si nehraj se systémem, který funguje. Sice jen na 50% svých možností, ale funguje.
• Mou nejoblíbenější barvou je určitě černá. A důvod? Netuším, asi jen tak.
• Oblíbených filmů mám hodně, ale dost se to mění. Držáky jsou MadMax, Blade Runner, 21 grams, City of God, Štěstí, Vidocq… Občas ulítávám i na různých seriálech. Za všechny třeba IT crowd, Black Books aj. Jsem docela fanda, takže je toho ranec a asi ani nemá cenu ve výčtu pokračovat.
• Na tábor už jezdím docela dlouho. Nedávno jsem se dopídil, že to není od roku 95´, jak jsem si původně myslel, ale mělo by to být dokonce už od roku 1994 jako dítě a od roku 2000 s vedoucími. Nevynechal jsem ani jednou. Co se pozic týká, tak dítě, prakťoš, vedoucí, sporťák…
• Za oblíbenou kratochvíli na táboře bych určitě označil to, že si docela rád zahraji fotbálek s pány z nejstarších oddílů. A jinak určitě také to, že je super, když se na jednom místě setká taková parta lidí s různými zájmy, které jsou schopni si navzájem předat. Člověk se tam vždy něco nového přiučí.
• Mým největším zážitkem s vedoucími se pomalu ale jistě stává každoroční příprava divadla pro děti. Ta ochota a nasazení mi vždy vyrazí dech. To se člověk vždycky tak nasměje, že by se v ten okamžik jel nejraději smát k sobě domů do Prahy

Marek "ALF"Alferi

• Moje jméno je Marek Alferi a přezdívku "Alf" mám snad už od školky a oslovují mě tak snad všichni, proto nepohrdnu Markem ani Márou.
• Závislý jsem na LDT ČT, rodině, kamarádech, bohužel penězích, dobré náladě a sportu.
• Koníčky: LDT ČT, sport (kolo, brusle, plavání, lezení, turistika, ping-pong, lyže, nohejbal, box), dobrá zábava, trošku práce, kultura, pokud můžu něco bourat nebo stavět.
• Největší radost mám z toho, když mí nejbližší a kamarádi jsou zdraví a spokojení, když jde práce od ruky, když potkám lidičky z tábora a vzpomínáme.
• Nejvíc se bojím lidské hlouposti, drzosti a ignorance. Fobii asi žádnou nemám, anebo o ní zatím nevím.
• Pracuji jako projektant TZB ve stavební firmě.
• Jsem raději u velkých oddílů. Měl jsem jednou tu čest mít ty úplně nejmenší špunty a také to šlo. Každé má své pro a proti. U starších je výhodou, že vydrží víc a dělají delší kroky, tudíž se s nimi podívám dál.
• Nad životním krédem jsem se doposud v životě nezamyslel. Buď žádné nemám, nebo je tak obyčejné a samozřejmé jako například zůstat normálním (tedy pokud jsem v normě) člověkem jak po psychické, tak fyzické stránce, co nejdéle to půjde. Ale vše je stejně v rukou osudu, z čehož vyplývá že tato otázka je filozofický nesmysl.
• Má nejoblíbenější barva je barva rozkvetlý louky.
• Můj nejoblíbenější film: "Spalovač mrtvol" 1968, černobílý film byl natočen na motivy knihy Ladislava Fukse, který se mimo jiné podílel i na samotném filmu s režisérem Jurajem Herzem. Podle filmových kritiků se Rudolf Hrušínský představil v naprosto netradiční a nenapodobitelné roli, která nám mohla plně ukázat jeho obrovskou hereckou genialitu.
• Na Mařaňáku jsem byl poprvé v šesti letech a psal se rok 1986, jednou jsem byl na Habří a dodnes z toho mám noční můry, tzn. že letos jedu po dvacáté čtvrté. Oficiální funkce, kterými jsem za skoro jedno čtvrt století prošel, byly: 8x chovanec, 3x praktikant a 12x oddílový vedoucí.
• Nemám pocit, že bych si na táboře musel nutně krátit chvíli, to za mě dělá denní program, děti a občas někteří vedoucí. Pokud se taková příležitost najde, například o poledním klidu, něco vyrábím do celotáborové hry (divadla). Rád si s vedoucíma zahraji nohejbal, jehož nedílnou součástí je i lajnování hřiště (Davide Bendo, bez těch bílých čárek se to prostě nedá počítat), ale to se nám za těch šestnáct dní povede sotva dvakrát.
• Na otázku: "Tvůj největší zážitek na Mařaňáku," - se po dvaceti třech letech účasti nedá snad ani odpovědět, protože když se nad ní zamyslím, napadnou mě jen ty nejlepší zážitky, kterých je mraky.

Jan Stibal

Václav Chalupský

Petr Valeš

• Milí táborníci, jmenuji se Petr Valeš a kámoši mi říkají Pedro.
• Párkrát týdně si prostě potřebuji zahrát fotbálek nebo házenou, tenis, atd., abych všechno alespoň na ty dvě hodiny hodil za hlavu. Dělám to dlouho a asi už jsem na tom závislý.
• Mezi mé oblíbené činnosti patří sport všeho druhu, cestování, čtení, PC, cizí jazyky… Poslední dobou jsem u sebe objevil chovatelské pudy a vrhnul jsem se na akvaristiku, která je nyní mou velkou zálibou .
• Velkou radostí pro mě je například dobře odvedená práce. Tím nemyslím jen práci v běžném životě, ale třeba také vyhraný zápas nebo dobře naplánovanou bojovku, povedený turnaj atd. Ano, velkou radostí je úspěch, ale tou největší je asi přece jen šťastná rodinka.
• Čeho se bojím? Tak třeba, že si jednou v noci spletu chatku a vlezu si k hlavasovi do postele . Ještě víc se bojím pavouků, fakt je nemám rád…
• Studuji 5. rokem Fakultu dopravní na ČVUT v Praze. Bakalářskou práci jsem měl z oblasti pasivní bezpečnosti dopravních prostředků. Nyní pracuji na diplomové práci, která pojednává o dynamice jízdy vozidel.
• Nejraději mám děti, které jsou aktivní a s chutí a vervou se pustí do každé hry. Takoví ti hraví sympaťáci, kteří se nadchnou téměř pro cokoliv a málokdy jim dojde energie. To jsou mí šampióni a na věku mi nezáleží!
• Žádného kréda se nedržím, ale mé asi nejoblíbenější je: „Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou,“ – kéž bych byl vždy mužem činu!
• nejoblíbenější barva je samozřejmě fialová s puntíčkama. Většinou to záleží na náladě, asi modrá nebo zelená, ale taky červená .
• Oblíbených filmů mám opravdu mnoho, ostatně asi jako každý. Průřezem: LOTR, Matrix, Pulp Fiction, Přelet nad kukaččím hnízdem, Forrest Gump, Terminátor, Postřižiny – tak na tyhle jsem si zrovna teď vzpomněl .
• Na tábor s vámi jedu poprvé. Jinak na táborech jsem byl již mnohokrát, naposledy letos v zimě na lyžáku.
• Rád se přidám k různým hrám - společenským i sportovním. Když je sranda, člověk si nemusí krátit čas .
• Jelikož jedu s touto partou lidí poprvé, tak na první zážitek teprvé čekám.